Herophilus si povšiml, že malý šišinkový útvar je jen jeden, na rozdíl od dalších struktur mozku, které mají zrcadla v levé a pravé polokouli. Je to první žláza, která se utváří v plodu, a je rozpoznatelná již ve 3 týdnech. Je také silně živena. Šišinka mozková je zásobována nejlepší krví, kyslíkem a směsí živin, v lidské anatomii dostupných, hned po ledvinách (jejichž funkcí je filtrovat nečistoty z krve). Díky této jedinečné a zvláštní anatomické konfiguraci Herophilus správně došel k závěru, že hraje značnou roli ve vědomí a je branou do našeho skutečného já.
Po napsání několika článků o reinkarnaci a osvícení se mne mnoho čtenářů ptalo, proč jsem nikdy nezmínil význam šišinky mozkové - malého útvaru velikosti zhruba fazole, nacházejícího se uprostřed mozku. Po staletí si okultisté a spirituální mistři mysleli, že tato žláza je "sídlem duše" - což je výraz, který zpopularizoval Descartes (1662).
Descartes byl posedlý pochopením, kdo jsme. Zpochybňoval vše - dokonce i názor, že se můžeme poznat. Zjistil, že smysly lze oklamat, že většina toho, co si myslíme, že známe, je skutečně iluze, a nakonec bojoval s možností, že naše vlastní identita coby jedinců není rovněž skutečná. Ale nakonec došel k závěru, že pokud je možné pochybovat o naši vlastní existenci, tak musí existovat "něco", co je schopné tuto pochybnost zažít. A toto něco je naše skutečná já.
Jeho slavný výrok se dochoval: "Cogno ergo sum - myslím, tedy jsem".
"Ačkoliv duše je spojena s celým tělem, existuje tělesná část (šišinka), ve které plní svoji funkci více, než kde jinde… Šišinka je mezi průchody obsahující zvířecí duchy (vůdčím důvodem a nosičem pohybu a vjemu) tak ponořená, že jimi může být hnána…; a tento pohyb přenáší na duši… Pak opačně, tělesný stroj je sestaven tak, že kdykoliv žlázou tam či onam pohne duše, nebo jakákoliv jiná příčina, tlačí na zvířecí duchy, které ji obklopují do pórů mozku." - Descartes
Dnes, s porozuměním počítačům, můžeme s Descartem souhlasit. Že proces "myšlení" může být součástí neuronových obvodů, synapsí a neurotransmiterů, které existují v našem hmotném mozku. Skutečné já je mnohem hlouběji. Používá proces myšlení, ale zůstává mimo něj, proces pozoruje. Skutečná já je v podstatě samotné vědomí.
Tyto dva fenomény jsou očividně spojené: vědomí má vzájemný vztah s procesem myšlení. Takže skutečnou otázkou je, jak toto rozhraní hmotné mysli a spirituálního vědomí funguje. Pokud dokážeme pochopit, jak vědomí interpretuje naše myslící já, pak snad můžeme procesy zvrátit a stát se vědomými vědomí - našeho skutečného já. To je osvícení.
Jako obvykle, při provádění výzkumu šišinky mozkové byla odhalena některá úžasná fakta. Nejen, že se zdá, že tato neskutečně malá žláza souvisí s aktivitou psí a paranormálními schopnostmi, ale je extrémně citlivá na prostředí způsoby, které odhalují náš zjevný materialismus a pandemickou depresi.
Šišinka mozková v historii
Ačkoliv je to běžně přisuzováno Descartovi, tak názor, že šišinka mozková je orgánem rozhraní mezi duchem člověka, který tam získává přístup, a oživeným lidským tělem, má původ u řeckého lékaře jménem Herophilus. Tři sta let před Kristem Herophilus (obr) pitval těla a dokumentoval, co vidí. Jeho specialitou byl reprodukční systém a mozek.
Před Herophilem lidé věřili, že "výkonným centrem" lidského vědomí je srdce. Egyptské mumie měly srdce pečlivě nabalzamované a zachované, zatímco mozek byl odstraněn přes nosní dírky a neobřadně vyhozen. Ale Herophilus věděl, že mozek je řídícím centrem a rozlišoval mezi různými částmi mozku a vyhodnocoval různá chování s nimi související.
Herophilus si povšiml, že malý šišinkový útvar je jen jeden, na rozdíl od dalších struktur mozku, které mají zrcadla v levé a pravé polokouli. Je to první žláza, která se utváří v plodu, a je rozpoznatelná již ve 3 týdnech. Je také silně živena. Šišinka mozková je zásobována nejlepší krví, kyslíkem a směsí živin, v lidské anatomii dostupných, hned po ledvinách (jejichž funkcí je filtrovat nečistoty z krve). Díky této jedinečné a zvláštní anatomické konfiguraci Herophilus správně došel k závěru, že hraje značnou roli ve vědomí a je branou do našeho skutečného já.
Herophilovi je připisován "vynález" vědecké metody, dogmatu každého dnešního výzkumu, tedy z postulování teorie a provedení experimentů, aby se potvrdila nebo vyvrátila. Je pak ironické, že vědeckému výzkumu šišinky mozkové se bylo pečlivě vyhýbáno, kvůli její spojitosti se "spirituálním" fenoménem - u kterého není možné empirické prověřování. Teprve nedávno se vědci začali zajímat o získání větších znalostí o této záhadné žláze.
Herophilus napsal o anatomii mnoho svazků a ilustroval je, stejně jako Leonardo da Vinci činil o mnoho století později, ale jeho práce bohužel nepřežila zničení velké knihovny v Alexandrii, kde byly uloženy.
Třetí oko
V r. 1884 oblast komparativní anatomie odhalila důkazy, že lidské orgány lze vystopovat až k nižším obratlovcům. F. Ahlborn zjistil, že šišinka mozková byla původně fotoreaktivním orgánem, u ryb a obojživelníků, a někdy se nacházela mimo lebku, těsně pod pokožkou. Její funkce coby spouštěče reprodukce byla zaregistrována zhruba o 70 let později. Šišinka mozková je zodpovědná za vyhodnocování délky dne a noci, výpočet správného období pro páření a nárůstu sexuálního puzení.
V r. 1958 Aaron Lerner objevil melatonin, klíčovou molekulu vyráběnou v šišince mozkové z dalšího běžného neutransmiteru serotoninu. Rovněž potvrdil fakt, že produkce melatoninu se liší, ustává za dne a zvyšuje se krátce po setmění. Melatonin, jak bylo zjištěno, je zodpovědný za naši relaxaci a usnutí.
Po jistou dobu se nevědělo, jak tato malá žláza, pohřbená hluboko uprostřed lidského mozku, může vnímat světlo nebo temnotu. Ale pak bylo objeveno, že existuje k šišince spojení od sítnice, která, což je dosti podivné, také obsahuje melatonin. Okamžitě byla šišinka mozková označena za "třetí oko", a kvůli tomu, že se nachází ne jedné ze sedmi čaker, byla známá jako centrum spirituální a parapsychologické energie.
Když se v 60. letech staly populární halucinogeny, zájem o pozměněné stavy vědomí, coby prostředku ke spiritualitě, vyvrcholil. Výzkumníci objevili, že LSD se v šišince a hypofýze koncentruje. Pozměněný stav byl vytvořen schopností LSD napodobovat serotonin na synapsích (kde spolu komunikují neurony). Protože jak serotonin, tak melatonin jsou koncentrovány v šišince, toto "třetí oko" bylo považováno za bránu do vědomí - to, co autor Alduos Huxley nazval "
dveře vnímání".
Dokonce i guru šišinku komentovali a přirovnávali ji k jedné z čaker:
"Všechny parapsychologické systémy mají své fyzické aspekty v těle… Když je ajna čakra fyzickým ekvivalentem šišinky mozkové, které dlouho mátla doktory a vědce ohledně své přesné funkce… Jogíni, kteří jsou vědci jemné mysli, vždy mluvili o telepatii jako o "siddhi", parapsychologické moci pro myšlenkovou komunikaci a jasnovidectví atd. Médiem takové siddhis je ajna čakra, a její fyzickým mezníkem je šišinka mozková, které je spojena s mozkem. Bylo uvedeno velkými jogíny… že šišinka mozková je receptor a vysílač jemných vibrací, které přenáší myšlenky a parapsychologické fenomény vesmírem." - Satyananda, 1972.
Ale podporuje něco z toho Herophilova "vědecká metoda"?
Mnoho experimentů bylo provedeno s tak zvaným fenoménem psí (paranormálnem) v 70. letech. Dixon (1) zjistil, že šišinka mozková v této aktivitě primární. Povšiml si, že aktivita psí je nejúspěšnější v uvolněném ospalém stavu - podobně jako u aktivity vyvolané melatoninem. Další studie zjistily korelaci s melatoninem a praktikováním jogínských meditací, které měly být údajně nezbytným předpokladem pro "osvícení".
"Jogínské praktiky prováděné 3 měsíce měly za následek zlepšení kardiorespiračního výkonu a psychologického profilu. Plazmový melatonin tak vykázal nárůst po třech měsících jogínských praktik. Systolický krevní tlak, diastolický krevní tlak, střední arteriální tlak a ortostatická tolerance nevykazovaly nějakou významnou korelaci s plazmovým melatoninem. Nicméně maximální hladina melatoninu v noci u jogínské skupiny vykázala značnou korelaci (r=0,71, p < 0,5) s bodováním pohody a zdraví.
Tato pozorování naznačují, že jogínské praktiky lze použít jako pscyhologickofyziologický stimul ke zvýšení endokrinní sekrece melatoninu, který je pak zodpovědný za zlepšené vnímání pohody." - (2)
(pokračování)
Such a great post. Thank you very much for sharing this post.
http://www.elsedress.org